EKONOMIKA ŽIVOTA A LÁSKY

 

JAK ŽÍT NA ZEMI SPOLU, SDÍLET JEDEN SPOLEČNÝ PROSTOR, KTERÝM NÁM JE MATKA ZEMĚ?

JAK FUNGOVAT, ABYCHOM NENIČILI A NEBRALI, ALE TVOŘILI A DÁVALI A PŘITOM BYLI ŠŤASTNÍ?

MĚLI VŠE, CO POTŘEBUJEME K ŽIVOTU, KE SVÉMU RŮSTU?

JAK ROZHOJŇOVAT ŽIVOT A LÁSKU?

JAK FUNGOVAT PRAKTICKY V NOVÉM VĚKU?

 

STARÉ VZORCE VS. NOVÉ

 

Ekonomie života a lásky je jednoduchá:

Když tvoříme život, dáváme pozornost životu, žijeme, rozhojňuje se život. Když milujeme, vyzařujeme lásku, záříme láskou, dáváme lásku, zesiluje se a šíří láska. Je to tak prosté.

 

Shyamu Lasen

naplněno světlem Kateřiny Kaly

 

Pozorovací bunkry

 

Ve všech válkách byla někde umístěna pozorovací stanoviště. V Brně na Vinohradech, kde nyní se ženou žijeme, jsou v akátcích na kopci pozorovací bunkry z druhé světové války. Smyslem těchto bunkrů bylo pozorování výsledků ničení, úspěchu bombardování, úspěchů destrukce a hodnocení toho, jak to bylo dobré, jak skvěle se nálety a ničení povedlo.

Přepisuji sebou tato nastavení a posílám do všech pozorovacích bunkrů a stanovišť přání, abychom jako lidé začali pozorovat úspěchy tvoření, a ne ničení. Abychom začali růst a rozkvétat, ne hnít a padat. Ať smyslem našich životů je tvoření a pozorování rozkvětu života a lásky, společného dobra všech, a ne růst jednotlivce na úkor všeho – celku.

Pozorujme vytváření překrásné budoucnosti, začněme skutečně růst a žít, mít radost z dobrého, a ne špatného, mějme radost z lásky, a ne z moci (nemoci), agrese, tlaku a síly. Mějme radost z míru a pozorujme jeho krásu. Ekonomika života a lásky je postavena na vytváření a rozhojňování darů života, rozkvětu podstaty lidství. Funguje obráceně, než jak dnes žijeme. Je postavena na tom, že dáváme, sejeme život, kudy chodíme, a ten sám pak nabízí plody, které si dle aktuální potřeby bereme. Život nabízí hojnost pro všechny. Není pravda, že je nutné brát a že je tu nedostatek, proto potřebujeme řízení svrchu, proto potřebujeme války, dodávky potravin a kdo ví co ještě.

Pokud dokážeme pozorovat srdcem, očima lásky a života, pak nemůžeme již dále věřit lžím, které nás vedou do válek a sebezničení. Uvěřme svému vnitřnímu hlasu a pozorujme, co nám říká, nabízí. Za tímto světlem vykročme a vždy nás bude čekat ráj. Všude, kam nás tento hlas povede, je hojnost, zdraví, dostatek. Je o nás postaráno, neboť to je princip života a energie lásky.

 

Aby mohl nastat mír

 

Aby mohl nastat mír, musíme si uvědomit, že vše tvoříme my sami sebou. Že vše se děje pro růst, pro nás, pro nejvyšší dobro všech. My jsme ti, kteří všemu dávají energii, životní sílu. My jsme ti, kteří vytváří žitou realitu. Když si uvědomíme, že všechny války a neštěstí vznikají v nás, z nás, v našich myšlenkách, teprve pak se zhmotňují v realitě, pak se musíme zeptat, proč není mír, když ho všichni přece chceme?

Protože ho nežijeme v sobě. Chceme, aby se to zařídilo venku, ale my uvnitř v představě, že se věci dějí bez nás, mimo nás, můžeme žít boj, válku, agresi. Po vnější realitě chceme, aby byla jiná než ta, která se odehrává uvnitř nás. Vzniká rozpor mezi naším vnitřním světem a našimi požadavky na vnější svět. My vytváříme svět, tudíž mír ve vnějším světě nikdy nemůže nastat, když každý den sami sebou neustále vytváříme a živíme války, nenávist, hodnocení, agresi, moc, snahu někoho či něco ovládnout. Všichni ať jsou v míru a my ať se máme dobře a můžeme si brát a bojovat.

Pak se divíme tomu, co se děje ve světě, jak to, že někdo zabral něčí území, vpadl násilím do jiné země, poslal někam raketu, sestřelil letadlo, popravil nevinného. Pořád se divíme, politujeme, utřeme slzu a jdeme někoho ztrestat, zhodnotit, utlačit, ponížit, přivlastnit, zajmout, zotročit, omezit. Pláčeme nad televizními obrázky z tragédií, ale sami je tvoříme každý den. Vše je naším zrcadlem. To, co se děje venku, jsme vytvořili my sami, neboť to sami každý den žijeme, posilujeme, tvoříme. My to v sobě musíme změnit, aby se to mohlo změnit venku. Chceme to, ale nevěříme tomu. Nemáme odvahu k pravdě.

Neexistuje však dobro a zlo, vše v našich životech se děje pro nás, protože to potřebujeme pro sebe, pro svůj růst. Opakovat se to bude tak dlouho, jak budeme potřebovat. Každé setkání, každá situace se nás týká, je tu pro nás. To, že nám to není příjemné, že se chceme mnoha věcem vyhnout, nevidět, neslyšet, nepřiznat, nám moc nepomůže, tím určitě nevyrosteme. Jediná cesta je napřímit se a na vše se v sobě podívat. Proč jsem dnes zažil tuto situaci, proč jsem potkal tohoto člověka? To, že já žiji v míru a přeji si dobro, neznamená, že neposiluji zlo. Divím se, když žiji v lásce a přeji druhým, že potkávám nasrané, agresivní, mocenské lidi, kteří

mě poškozují. Budu je potkávat tak dlouho, dokud si neuvědomím, že to jsem také já. Dokud to nevyvážím sebou, dokud je nepřijmu a neuvidím. Když se jim budu vyhýbat, tak je posiluji. Musím jim v sobě čelit. Přijmout je jako svou součást.

Nejsem v souladu s tím, co dělají druzí, chci to jinak? Tak si musím uvědomit, že neexistuje dobro a zlo, ale dva úhly pohledu. A pokud se nepodívám na všechny, nepřijmu je do sebe jako svou neoddělitelnou součást, nic se nezmění. Jsou totiž mou součástí, protože člověk nese všechny energie, pouze je zapomněl v sobě vyvažovat a udržovat v rovnováze, klidu a míru, v harmonii. Vyhýbat se zlu je stejné jako ho konat. Až přijetím všeho, rozpuštěním všech odporů, názorů, hodnocení, kritiky se můžeme skutečně osvobodit.

Dokud na cokoliv reagujeme v přesvědčení, že se to netýká nás, ale zažíváme to (ač se tomu stále dokola divíme), opakuje se nám to. Důvodem je, že jsme to nepřijali, nechceme to vidět nebo tomu sloužíme a děláme to vědomě či nevědomě. Vždy se nás tedy vše týká.

Když si myslíme, že jsme hodní, ale potkáváme takzvané zlé lidi, buď jsme uvnitř hodně zlí, ale nepřiznáme si to, nebo nechceme ty lidi přijmout, uvidět, že i taková energie je v nás a tím, že to nepřijímáme v sobě, se nám ty věci zrcadlí zvenku. Čím větší odpor, tím hutnější zrcadlo, zkouška.

Já nenáviděl zlo, peníze, moc, šikanu, boje, násilí a já nevím co ještě, toužil jsem po spolupráci, po dobru, po lásce a ze všeho nejvíc jsem chtěl, aby na sebe všichni byli hodní, aby říkali pravdu, aby si pomáhali, nevěřil jsem, že mohou být lidé tak zlí, bezcitní, a měl jsem v sobě odpor, nechtěl jsem přijmout stav na planetě žitý mezi lidmi, nechtěl jsem si přiznat, že to tak někdo může mít, že může lhát, podvádět, krást, zabíjet, ubližovat. Život mě proto zkoušel, přiváděl mi do života peníze, moc, lži, podvody, korupci, zloděje, mafiány, vrahy, agresi, smrt, ztráty. Prostě všechno, s čím jsem nesouzněl, čemu jsem se sám v sobě bránil, co jsem nechtěl přijmout. Chtěl jsem dobro, ale stále jsem zažíval zlo. Toužil jsem po míru, a všude kolem byla válka.

Ekonomika života a lásky

222,00 KčCena
  • Kniha se dokončuje a připravuje pro vás :)

Vše se děje pro nás, pro náš růst, pro návrat domů, do zdroje.

OneJoy

OneLove

With love & joy by Michaela Parida ♥

Život je láska

  • White YouTube Icon
  • White Facebook Icon
  • White Instagram Icon
  • White Blogger Ikona