S H Y A M U  2 2 2   P R O Ž I T K Ů   R Ů S T U

 

Shyamu Lasen

prozářeno světlem Kateřiny Kaly

za poznáním pravdy, života a lásky

 

PŘÍHODY Z MÉHO ŽIVOTA. CO VŠE MĚ UTVÁŘELO A POSOUVALO DÁL, DOMŮ, K SOBĚ – K PODSTATĚ. JAK JSEM SE CÍTIL, JAK JSEM TO PROŽÍVAL, JAK JSEM ROSTL. DÁ SE STIHNOUT PROŽÍT TOLIK VĚCÍ, DÁ SE ZA JEDEN ŽIVOT ODŽÍT VŠECHNY KARMY A DOJÍT NA CESTU DHARMY? ŠEL JSEM POCTIVĚ KROK ZA KROKEM, JSEM PODSTATOU VÍTR, A TAK MĚ NIC NEZASTAVÍ. MÉ ROZHODNUTÍ BYLO JASNÉ. VŠE STIHNU ZA JEDEN ŽIVOT, ZA JEDNO VTĚLENÍ. JSEM V ZÁZRAČNÉ DOBĚ, TAK DOJDU K SOBĚ A STANU SE SLUŽBOU. POZNÁM SVOU PODSTATU A PROŽIJI VŠE, ABYCH MOHL SVĚDČIT. NEJSEM TU PROTO, ABYCH SI UŽÍVAL A SPOTŘEBOVÁVAL ŽIVOT, ALE ABYCH BYL ŽIVOTEM A LÁSKOU. SEBOU. CO VŠE JSEM MUSEL PROŽÍT, ABYCH VYROSTL? ŽIJI PROSTĚ JINAK, NEŽ JE BĚŽNÉ. NEŽIJI OSOBNÍM PROSPĚCHEM, ALE SLUŽBOU CELKU. UVĚDOMUJI SI, ŽE JSME VŠICHNI PROPOJENI, TAK PROČ BYCHOM SI MĚLI ŠKODIT A NIČIT SE NAVZÁJEM? MÝM ZÁMĚREM JE MÍR, ŽIVOT, LÁSKA VE SVÉ NEJČISTŠÍ PODSTATĚ. DĚKUJI, ŽE MOHU ŽÍT A PROŽÍVAT. CÍTIT.

 

POKRAČOVÁNÍ MÉHO PŘÍBĚHU

Úvod do mého otevření směrem ven – druhá část příběhu

 

Proč je můj život nekonečnou jízdou plnou překvapení, poznání, prožitků, je cestou, která není statická, je cestou neustálého růstu a poznávání své jedinečné podstaty?

Kdo nás utváří? Proč jsou věci tak, jak jsou? Kde leží zdroj všech informací o nás? Jaká je podstata člověka, bytí, vesmíru? Kým skutečně jsme? Proč se vše děje právě tak, jak se to děje? Kdo nás řídí? Komu sloužíme? Jsme skutečně svobodní? Jaký je náš prapůvod? Kdo jsem já?

Celý život jsem měl mnoho vnitřních otázek. Nestačilo mi tvrzení vnějšího světa o mně. Nějak jsem tomu nemohl uvěřit, protože vše, co ke mně přicházelo zvenku, nebylo v souladu s tím, co jsem cítil uvnitř. Proč? Jak to tedy je? Jsem divný já, nebo vnější realita?

Tyto otázky o samé podstatě mě hnaly světelnou rychlostí. Nemohl jsem se spokojit s tím, co se po mně chtělo. Poslouchej, mlč, přizpůsob se, buď takový či makový. Buď konečně dospělý. Chovej se dospěle. Chovej se zodpovědně. Poslouchej, co ti kdo říká. Drž hubu a krok. Pořád jen příkazy, názory, informace o tom, co mám dělat. Vše se jevilo autoritativně, direktivně. Pořád mi v tom nebylo dobře. Proč mám poslouchat druhé, a ne sebe? Svůj vnitřní kompas? Proč se všichni dělají důležitějšími, než jsou? Vždyť cítím rozpor mezi tím, co mi říkají, a tím, co si myslí, dělají, cítí. Proč bych měl lhát sám sobě jen proto, že to dělají druzí? Já toužím po pravdě o sobě, o životě a věřím v zázraky, v bezpodmínečnou, čistou lásku.

Věřím víc životu než tomu, co mi kdo říká. Jdu svou cestou, ať se to někomu líbí nebo ne. Nespokojím se s tím, že budu chodit do školy, pak si najdu práci, postavím dům, koupím auto, pojedu na dovolenou, zplodím děti, půjdu do důchodu a umřu. To se mnou neladí. Vše je jinak. Pro mě je to málo. Já chci vše. Chci plnohodnotný, svobodný, pravdivý, láskyplný, věčný život. Já chci ráj.

Nejsem ovce, nejsem sluha, nejsem otrok. Systém se mi nelíbí. Neslouží životu, neslouží mně, nepodporuje můj růst. Lže mi. O všem. Jak mohu věřit lžím a lhát sobě? Popřít sebe? To není moje cesta. Tuhle hru

nehraju. Zjistím, jak to skutečně je, a nic mě nezastaví. Já jsem radost, láska, život, člověk, světlo. Ne bezduchá intelektuální hmotná struktura, která jede dle toho, jak jí lháři kážou. Já se řídím srdcem. Nebudu poslouchat někoho, kdo lže, kdo chce pouze mou poslušnost, mou sílu, mou energii. Jdu dál. Jdu za pravdou, za láskou, za poznáním.

Tím, že jsem pořád nenacházel místa pravdy, poznání o životě, o lásce, musel jsem hledat na mnoha místech. Pokaždé někdo tvrdil, že to se mnou myslí dobře, ale já cítil, že myslí na sebe, a ne na mě. Všude jsem slyšel slova o životě, o lásce, o zdraví, ale všude kolem byla válka, agrese, lež, nemocní lidé, nedostatek lásky.

Toužím po skutečném životě, a ne po tom hraném, umělém. Nezajímá mě přetvářka. Mám srdce, tedy cítím. Nemohu to popřít. Sebe nemohu obelhat, sobě nebudu lhát. Když to vyhovuje ostatním, je to jejich volba, ale já stojím rovně. Neponížím se jako loutka. Jsem člověk. Jsem muž. Jsem život. Jsem láska. Jsem světlo. Nejsem osobnost. Nejsem stroj.

Tento vnitřní hlas jsem vždycky vnímal silněji než tlaky vnějšího světa. Díky tomu pro mě znamenaly vnější okolnosti jen určité body, mety, ale nenechával jsem se jimi strhnout, i když ostatním se jevily vnější tlaky jako nepřekonatelné, velké, přímo k nepřežití. Padnul jsem, zvedl se a šel dál. Dokud neprozřu, nepoznám samotného Boha, samotný zdroj své vnitřní síly. Dokud nepoznám pravdu a nedojdu domů, nikdy se nevzdám. Život je mnohem víc než to, co mi nabízí iluzorní, uměle vytvořený systém, který mě zotročuje a nabízí mi slevy, odměny. Nechci umělé. Chci opravdové, živé, proudící.

To vytvářelo odpor, protitlak, snahu mě svázat, omezit, umlčet, změnit. Podstata života však nejde změnit, ta prostě je. Já jsem život a život nejde svázat, omezit. Nejsem víc než život. Nestojím mimo něj, jsem jeho součástí, on mě utváří.

Byl jsem označován za divného, za magora, za blázna, za rebela, za puberťáka, za nezodpovědného, za sobce a já nevím co ještě. Když se nechcete nechat vláčet davem, protože víte, že jedete do propasti, pak se vás dav bude snažit všemožně zdiskreditovat, přesvědčit, zničit, omezit. Proč? Protože pro ty, co nejsou sebou samými, co se nechali vystrašit,

popírají se, schovávají se, je nepřijatelné, aby někdo jiný žil a byl svobodný. Proto útočí, pomlouvají, hodnotí, soudí. Co taky jiného, když jsou ztuhlí, nehybní, omezení. Když je nezajímá, kým jsou. Zmůžou se pouze na to, aby ukazovali svou zbabělost tím, že ukazují na druhé. Odvádí od sebe pozornost. To, co nechtějí na sobě vidět, se snaží přiřknout jiným.

Mě ostatní nezajímají. Mě zajímá, jak věci skutečně jsou. Kým jsem? Cítím se jako neoddělitelná součást celku, jednoty, života. Jsem radostný, šťastný, proudící, živý, milující, přející, dávající. Nemohu se omezit na osobní prospěch, na osobnost, na sebe, neboť jsem mnohem větší než ego, intelekt, hmota. Jsem vším a vše je mnou. Proč bych se tedy měl umenšovat a omezovat? Když to někomu vyhovuje, prosím, ať je osobností, ať je uměle vytvořenou loutkou. Mně to prostě nestačí. Já se zajímám, zářím, dávám. Nepotřebuji nic vlastnit, svazovat, hromadit, brát. Nepotřebuji se vylepšovat, lhát, zabíjet, ničit. Jsem tvůrcem překrásné, živé, rostoucí reality. Jestli se to druhým nelíbí, jasně tím říkají, že se o sebe nezajímají, že se popírají, že nemají koule na to být sám sebou. Většině lidí stačí odměny, hračky, uznání, domy, auta, firmy. Mně ne. Mně jde o život. Jsem zdraví, láska, existence, věčnost, ráj. A v ráji je dost všeho pro všechny, je to místo nám dané pro život. Pro společný růst, pro společné tvoření. Ne pro ničení.

Díky svému vnitřnímu nastavení jsem mohl v tak krátkém čase projít tolik bran, zkušeností. Neulpěl jsem na ničem. Nikde jsem se nezastavil, nezasekl. Pořád jdu dál. Dokud nebudu celý a nedojdu domů.

Protože mě nelimituje žádné omezení, trvání na ničem, na formě, mohu skutečně žít svobodně. Dnes žiji naplno a zítra uvidím, co den přinese, kam mě posune, jak vyrostu.

 

Shyamu - 222 prožitků růstu

222,00 KčCena
  • Kniha se dokončuje a připravuje pro vás :)

Vše se děje pro nás, pro náš růst, pro návrat domů, do zdroje.

OneJoy

OneLove

With love & joy by Michaela Parida ♥

Život je láska

  • White YouTube Icon
  • White Facebook Icon
  • White Instagram Icon
  • White Blogger Ikona